Teresia Machačová

pondělí 12. listopadu 2018

My všichni jsme viníkem

My všichni jsme viníkem
Ne on, ona či on nebo já
Ale ty jako já
My
My všichni
Každý z nás se provinil
Jak na sobě, tak druhých
Vědomě či nevědomě
Pouze následováním své cesty
Všichni jsme tím
 Kdo za to může



neděle 11. listopadu 2018

Jak táta Luboš svolával komunisty


Jak táta Luboš svolával komunisty






Jako malá jsem byla hodně svého názoru si prosazující dítě, které vzdorovalo povětšině rozhodnutí rodičů.
Po zjišťujícím rozhovoru s mámou, s cílenými otázkami na to, jaké jsem byla dítě, mi hned u první odpovědi bylo jasné, že jsem byla “TO VYHROCENÉ”, které nikdo nechtěl hlídat.
V podstatě dle dnešních tabulek na všechny děti, bych na sto pro měla papír na hlavu. Ovšem nejsem si zcela jista, co nejrůznějšího by v něm stalo a kolika  definicemi a slovními lékařskými obraty by byla popsána má dětská paličatost, prodchnuta touhou po dobrodružství, přikořeněna krapítkem lásky k neustálému pohybu a nadmíru používání svého hlasového ústrojí. A to především v takovém projevu, který byl pro jiné méně než běžným.

V kostce: hyperaktivní děcko, závislé na každém kroku své mámy, prosazující si za každou cenu svůj názor



Jak tomu tak u mě bývalo. Nechtěla jsem poslouchat to, co mi rodiče řekli jako příkaz.
Především jsem nesnášela usínání! Plnění povinností které spánku předcházel,  mě na tomhle denodenním rituálku zas tak nevytáčelo, ale co mě vyloženě ŠTVALO, byl fakt, Že JÁ jediná byla ta, co si MUSELA jít hajnout na matraci (jako malá jsem já ani rodiče neměli postel) a jakože jít spat! Usínat! Válet se, čekat na něco, co nevím, kdy přijde a u toho nevykonávat žádnou činnost - to opravdu byla frustrující skutečnost pro mé dětské období. To ano! Ale.... to! To nejhorší! Byla skutečnost, že JÁ jediná byla ta, co tohle všechno  musí snášet. Jen já! Ani máma. Ani táta. Jen jáááááá!!!
To mě nadzvihalo!!!! A vyvztekávalo do nepříčetnosti!


Absolutně jsem nemohla snést věci a rituály, které ke spánku nejenom dospělého ale i povětšinou dítěte patří.
Takové věci ve mě vyvolávaly až agresy a touhu někoho umlátit!!!!
Především to bylo, když se zhaslo a byla tma! - tzn. když někdo svým jasným činem, tedy pouhým zmáčknutím vypínače, dal jasně najevo to, že je čas odpovídající spánku a tak k tomu upřizpůsobil i prostředí.




No to byl pro mě konec!!!! Já hypala a kopala snad do všeho, co bylo v nejbližším kontaktu se mnou! Mohla jsem se s toho zcvoknout!!!!!
A druhou věcí, vyvolávající ve mě stejnou NAŠTVANOST jako u tmy. Bylo zpívání ukolébavky!!!!!!
,,No to se snad ZBLÁZNILA???!!!” Mi jako první naběhlo v myšlenkách, když mě jako malé mamka zazpívala pár prvních slov z dětské konejšivé, hladivé lidové písně - “Černé oči”.
S navazujícím pocitem trapnosti za to, že máma zpívá takovou písničku!
“Ta melodie!!!!!!!!!” Drala mi kosti!
Stačila jedna tónina, pár slov a..... Zas ten stejnej amok! Agrese! Kopání! S cílem dát mámě za vyučenou a důrazně ji přiučit tomu, aby dál, nikdy, ale nikdy už tuhle trapárnu nevypustila z úst!



A přesně tohle moje chování bylo spouštěčem něčeho, co je reálným jádrem, skutečnou podstatou a hlavním důvodem toho, proč tato historka bude sepsána a mnou archivována....
Jako u každé běžně fungující rodiny s dvouma rodiči, byl táta ten, kdo byl pro mě TA hlavní autorita. Ten od koho jsem vždy dostala TU výstrahu k tomu, že už “se něco děje!” A že i muže být zle, pokud budu takto pokračovat. 
U nás se tomu dělo tak, že ve výše popsaných událostí mého “zlobení”, taťka používal zastrašující prvky! 



To přesně v krocích znamená,  že ukončil právě provádějící činnost, zrychlil krok směřovány svou chůzi tam, kde jsem se zrovna nacházela, se zvýšenou rychlosti jeho chůze šla v ruku v ruce i zvýšená hlasitost dopadu jeho chodidla na podlahu. To pro mě i v pozdějším věku bylo jasným, pro mě skličujícím znamením NAŠTVANOSTI otce a toho, že už po mě jde! Ale ještě ho stále nevidím. Dupot jak z koňského spřežení! 
Vycházející jakoby z ničeho, co bych z místa, v něm já se právě nacházející, byla schopna spatřit.



Ovšem... nejenom dupot ale i táta se během okamžiku dostavil do místa jeho určení -
- ke mě! 
Tu  kde se vzala, tu se vzala
z jeho pořvávajících úst, v basových tónech, 
ta nechvalně známá fráze: 

,,Ještě jednou Terezo a zavolám KOMUNISTY!”

A věděla jsem! Že je zle!
 Protože když táta už na mě chtěl volat komunisty,
 bylo ouvej! 


.....i když jako malé dítě jsem neměla tušení, co si pod pojmem “komunista” mám přesně představit. Ale byl pro mě činitelem k tomu, propustit uzdy své fantazie, ohraničující její rozměry ty fakta, která otcem byla přesně o nich dána. 
Tedy že to jsou “ti - oni - někdo”, kdo běžné chodí strašit děti, které zlobí a neposlouchají své rodiče.
Ale vězte, i když jsem věděla, že je zle, že taťka už, už bude volat ty komunisty, byli pro mě právě ony bubáci, spouštěčem pocitu hrdosti, víry ve vlastní vychytralé schopnosti a znalosti své "jedinečnosti" - tedy prvku který mě svou typičností odlišoval od druhých děti - a to vše  na vědomě úrovni. 


HAhaha, asi komunisti
Je tomu tak proto, že jsem vždy věděla, že kdyby náhodou  fakt na mě přišli, tak hned z prvu, co mě spatří se strašně leknou - budou zmatení a pocítí pocit nejistoty- že něco není v pořádku a podle jejich plánu, protože dle mého jasného úsudku, každý komunista, co si přišel vyzvednout zlobivou holku, byla jeho typ! 
A to je děvče s klíčovým atributem, pojící všechny takové holčičky -  dlouhé blonďaté lokny a kadeře sepnuté vzadu na hlavě červenou velkou mašlí. 



,,Přesně tak holčičky vypadaly. Toho byli znalí všichni komunisti, co chodí na děti.” Říkala mi moje hlava. A to zřejmě takto komunisty škatulkující do jednoho pohledu na děvčata jen proto, že mým názorem a naučeným pohledem na to, jak mají všechny dívky vypadat, odpovídal právě jejich omezené představě na nás.
A já! Zrovna já! Tenhle “styl” - který byl  jádrem jejich očekávání i ode mě, jakožto od holčičky, až mě prvně uzří, byl narušen tím, že JÁ nejsem právě taková jak OČEKÁVAJÍ! 

Že JÁ! JÁ jsem jiná! 



A že už proto mám nad nimi z půli vyhráno. Protože kdo bude vyveden z míry, až se za mnou dostaví? Já nebo oni? Oni! 
Oni se přeci budou cítit trapně, nevědíc, jak se najednou chovat a co dělat. Já je do takového stavu nejistoty přeci dostanu a to jen tím, že prostě jsem taková, jaká jsem! Nevynaložím ani krapet úsilí k tomu, abych s nimi nebo proti nim, bojovala. Ani abych se obhajovala a kajícně se ze svých činu hájila. 
Jen tím, že jsem byla JINÁ a svá, jsem vždy věděla, i když už táta svolává ve výšinách svého hlasu veškerý existující komunisty, že si na mě nepřijdou. Vzápětí co mi vrazí do dveří, se stejnak zahalekají, otočí se na podpatku, táhnoucí zase odkud přišli! 
A JÁ! Já! Si budu zase moci , během “ tereziných procesu” se spánkem se pojících, úplně na klid, různorodým způsobem stavit proti tomuto rozhodnuti rodičů. Které mnou nezištně manipuluje.  Nikdo totiž nebude mnou, mými rozhodnutími a mou až nadmíru svobodomyslnou duší nikterak manipulovat! 




(Omlouvám se, že chybí čárky a háčky, ale psala jsem to na mobilu a nechce se mi to celé upravovat.
+ za případné chyby, )


Satira  T. M.

neděle 4. listopadu 2018

Fashion film Wonderland ◄Machac fashion► sestřih





Krátký teaser ke kolekci Wonderland.
Celý fashion film k naší kolekci bude mít premiéru na přehlídce Oděvy Machačovi v Litomyšli na Zámeckém návrší. 



Lístky možno zakoupit v kamenném obchodě Oděvy Machačovi nebo zamluvit na čísle:
605 242 453 


Video | @klarawodehn @adamkojano
Model | @ver_demelova
Machač

#machacfashion #machač #machačfashion #machac

T. M.

neděle 28. října 2018

Poéma o neřestech a strastích paň mámy


Poéma v duši mi dřímá a potřebou mou, příběh ti sděliti
Ano, k tobě ty holomku, kdo tyto řádky čísti, já mluviti
Měj v paměti,  že sdělujíc ti skutečnost, co stala se v časech oněch
Už nepřemýšlej nadále a raději předsudky vynech

Na kraji vesnice chalupa stála s malou komůrkou o jedné světnici
Pan otec s ženou svou, v téže cimře kde potomstvo jejich k spánku ulehá, hlasitě děcka ploditi
Místnůstka jak malovaná, tváří se tak nevině
V nynějšku tu jen jedno dítě býti a s ním ona hospodyně

Ta k dítěti praviti:
 ,,Ty jest opět přítomen v křečích, oněch bolestech měchýře močového?“
,,I ty synu můj, řekla jsem snad něco strašlivého?“
V slovech těchto zaleká matička tvá, pomyslí si:,,Ach. Ploténka je dnes zlá."
Na syna:,,Ty stále mlčeti? Nejsem snad hodna slova tvého?“ ,,Tak tedy chlapče můj, nač  já tobě  bych vařiti ta prokletá povidla?‘
Šla blíže k němu. ,,Zřím… Líce tvá, Hans, již druhého rána bledá." Proto tedy potomek mlčeti.  – Zlé znamení tak ona zvětřila a hnedle! Spodnici až k hýždím nazdvihla.
Matka matička tedy pohodlně koleno své skrčiti. V kleku a silném úsudku, modlitbu k  nebesům křičiti!
Ve víře poslušna, Ježíše a jeho krev ji v srdci bíti ! Častěji než pnouc ruku k nebesům, ona nezbeda!  Sošku svatého tam zase míti. V úšklebcích a polokřeči matka stará, oči v sloup, s myšlenkami hrála. :,,Buď pane Ježíši Kriste pozdraven..............”

Vynaložené úsilí její nebylo nazdařbůh, proto lazar před chvílí ležíc na lůžku, opět v síle je uzdraven

Ano, a takto zlému neštěstí, paní domů předešla
Spousty práce s ní(m) díky sošce zas tak neměla

T. M.

pondělí 15. října 2018

Kdo tu jsem? ČLOVĚKEM


...přemítám a zamýšlím...


 Bylo mé negativní pohlížení na mě samou, skutečně ovlivněno jen vnějšími vlivy? 
Vlivem společností? 
A jejími názory na to, co je a není dokonalé/nedokonalé? 
Nebo to byl nějaký můj vnitřní vzorec, který byl spouštěčem nepřijetí skutečného já? 
Měl mě skrze “skutečnou”práci na sobě a to na VŠECH úrovních mé bytosti, jakožto člověka, posunout do předu a být tak i tak činitelem všech těch situaci, které mě měly dovést k pochopení - a naučit mě ” jak býti zdravým a šťastným člověkem”?
A díky této základní vlastnosti, každého z nás vést v plné pokoře a vděku k sobě a svému tělu plnohodnotný život a dosahovat tak snadno svých snů?

Možná mě vše mělo naučit a pochopit, že JÁ jsem nejenom duše a nehmota ale i TO tělo a hmota. Které je chrámem právě pro onu duši, která by bez něj, nebyla tím, kdo tu jsem - ČLOVĚKEM.



sobota 13. října 2018

Pokání 14/10/2018


POKÁNÍ
Pokání je proměna dosavadního života. “Kajicníkem” se stáváme, když jsme schopni prolomit led iluze dosavadního “štěstí” a přímo bosou nohou vstoupit do vlastního žalu. Přičemž něčeho takového dosáhneme jen a pouze tehdy, když si uvědomujeme TY křivdy, jenž jsme se na sobě dopustili MY SAMY🖤

Především jde o odpuštění sám sobě. Toho jsme schopny dosáhnout, na základě našeho vnitřního záměru s nímž vykonáváme nynější činy. “Čiň jen to, co chceš, aby druzí činili tobě.” Tvořivá síla je skryta v každém z nás. Staň se tedy tvůrcem - života svého. “TEN, KDO JEST ČINÍ ZÁZRAKY, JSI TY.”
T. M.

Foto @davidbrzek 
Věneček lila.flowers (Hana Fialová)
Líčení @km.lucy_makeup

úterý 26. prosince 2017

27/11/2017Jedinečnost




Jedinečnost

Vím, co je to vůbec TA jedinečnost? K čemu  mi její  poznání  dopomůže?
Abychom pochopili, jak znalost o ní nám může dopomoci, musíme  si nejprve říci, jak jedinečnosti funguje.
Vězte, že je ukryta ve všem, co existuje. A cokoliv co existuje, tak  svým způsobem JE.  Jinak řečeno je nenahraditelné.
To ve zkratce znamená, že každá existující bytost, je ve své pravé podstatě jedinečná.  Neopakovatelná.
A v tom je ten klíč , v té neopakovatelnosti. A právě ona  dává sílu všemu.
Každému z nás.

Protože ta síla  jedinečnosti, je v tom, DOVOLIT si být někdo a ne nikdo. Dovolit si být neopakovatelný , dovolit si být nenahraditelný.
Dokázat  se odlišit.

 
 

 Outfit
šaty -  oděvy Machačovi Česká Třebová
boty - oděvy Machačovi Česká Třebová

_________

Foto 
Media Heroes - mediální agentura










čtvrtek 14. prosince 2017

Vím, co je mé štěstí? 14/12/2017



 Jak mohu najít cestu sám k sobě ? Vím, co je (mé) opravdové štěstí? 
Znám svou "pravdu"? 

Ten směr kudy se vydat k jejímu nalezení, je právě takový, který bude směrovat nás samé. A to
k nalezení tzv. PROŽITKU , jenž je "uchopením" pravé podstaty toho, co hledáme.

Ten protižek, to je to, co  nás právě dovádí k "cíly".
 ....to  prožití sebe sama a toho, kdo vlastně jsem, nám ukazuje tu pravdu.

A právě touto cestou dochází k tomu, že mohu porozumět...
Dalo by se říci, porozumět řeči svého srdce. 

Tzn. že když cítím, mohu poznávat řeč svého srdce a tak i "porozumím"  nejenom své intuici, ale mohu " znát  vše", co potřebuji ke štěstí. 

Když cítím, tak  znám svou PRAVDU. 
A právě ona je tím  klíčem k naplněnému životu.

Buď opravdový, tedy pociťuj svou jedinečnost! Miluj a děkuj.
Pouze buď.

V tom je lehkost života a pouze ty, ho dokážeš protančít s radostí a humorem.

Ta ryzost totiž dokáže změnit vše. A to až  do nadpozemsky krásného.

T. M. 

___________
 
celý outfit navržený mnou, pod značkou Machač - Fairies of Vik Ladyla by Teresia Machacova
více třeba na fb 
či
_________

Foto 
Media Heroes - mediální agentura












pondělí 20. listopadu 2017

Vaše síla je vaše výjimečnost 20/11/2017


,,Když si něco přejete, celý vesmír se spojí, abyste to mohli uskutečnit!"
 (Paulo Coelho)

Uvědomte si, že vy samy, jste si pro sebe tím nejdokonalejším člověkem pod Sluncem. Ano, je tomu skutečně tak.
Jedině vy jste tím člověkem, který vám dá opravdu vše, co skutečně potřebuje.
Jedině vy tu vždy pro sebe budete. Každý z nás je tu sám pro sebe.
Máme obrovskou sílu, která skrytá v naší dokonalé individualitě.
Každá duše v lidském těle má dostatečnou sílu, která je potřebná k realizaci vlastních snů. Těch snů, jenž se zrodili v našem nitru, ty, které pocházející ze srdce.
Takové sny, které v sobě ukrývají skutečné poslání - šířit lásku.
To jsou naše skutečné touhy.
Jen oni nás činí opravdu šťastnými.
Vaše síla je vaše výjimečnost
Aby se mohly stát realitou, potřebujeme jediné.
A to - jen a jen sebe! Potřebujete vědět, kým doopravdy jste.
Najít se.
Pochopit svoji skutečnou podstatu.
Znát sám sebe.
Vědět, kdo jsme. Cítit se samy sebou.
Porozumět vnitřnímu hlasu. Následovat ho.
Naslouchat melodii vlastní duše.
Dokázat své bytí zde 'podřídit' tónům, z kterých je melodie-hudba srdce, složena.
Slyšet ji a umět v jejich rytmech plynule tančit .
Přesně tím tancem, který nás činí dokonale šťastným.
Být sám sebou a být šťastný!
....poté se začnou vaše přání plnit.

Výňatek z mé chystané knihy - "Pravidla života"
Teresia Machačová

___________


 Outfit
šaty -  oděvy Machačovi Česká Třebová
boty - oděvy Machačovi Česká Třebová

_________

Foto 
Media Heroes - mediální agentura