Jak nám naše kočky nosí neobvyklé dary (asi od vedle)

Miluju, když nám naše kočičí dámička Estafania ze svých vycházek a chviliček  strávených sama se sebou, místy se potulujíc nejrůznějším zakoutím nejenom naší, ale i sousedovic zahrad,  v tlamičce nosí domů různé dary.....Začalo to zcela nevinně. Stalo se tomu tak, že když prvně přinesla v zubech malou větvičku, svou velikostí podobnou té, s kterou jsme si předešlý den spolu hráli. Tak ji položila přede mě v obýváku na koberec, upřeně zírajic jen a jen na ni, s myslí zcela soustředěnou na onu mini haluz. Byla téměř až ve stavu tranzu, zcela se nehýbajíc, zřejmě čekala na moji reakci. Chvíli jsem tuto situaci pozorovala a  pak v pokušení ji pochválit, samou radostí jsem nevydržela a šla Esťonce dát za takový krásny čin, (hřálo mě pomyšlení, v jaké snaze se snaží takto rozdat radost nejenom sobě ale i mě) odměnu - v podobě kočičí mňamky. S následným pokračováním pochvalování ve formě kočičí  činorodé hry  a to v podobě SPOLEČNÝCH HRÁTEK s větvičkou.

Estafania

A takto to téměř každým dnem pokračovalo. Ne společnými hrátkami, ale rozvojem sběratelské schopnosti u kočky Esti. Nosila všelicos. 

Postupně se z původního záměrů klacíků aj. (tedy hraček), stávaly dary.  

Druhově opravdu rozmanité přírodniny, nevyjímaje popadanými klacíky, listím a to různorodého původu, i různé specialitky –  kolikrát to byl ku příkladu lístek, stále srostlý s větvičkou. Pro změnu v létě se její specializace neobešla bez šance, někdě pošmelit ty všude přítomné květiny. Jak a to ale, že?Než aby je sama trhala, zaměřila se na méně náročný sběr, než je tento druh. A to na nošení – tedy především snítek levandule, které děda sušil na zahradě.Chtě, nechtě, někdy mnohdy tomu byly i jiné byliny. Její chloubou se stala hlavně jedna z jejich předností, což je "úchylka" na léčivky. Jak trhané, tak sbírané. Nejčastějšími byly mj. Heřmánek, Hluchavku, Chrpa, atd.... Ale její oko vidělo potenciál i v porůznu zkroucených dřívečkách či menších kamínkách. Mnohé a mnohé, nevešlo by se to sem, však vskutku mohu potvrdit, že ač nerada, tak opravdu neschopna si vzpomenout na vše, co naší kočičí dámě “prošlo mezi prsty“, že dary byly a budou širokospektrálního i přírodního původu. Shrnuto a podtrženo v kostce - nosila domu vždy a jen přírodniny.Prostě cokoliv, co pocházelo z  lůna matky Země a při cestách ji trnklo do nosu.Bylo tomu asi dva roky, co nerušena v  jejím chillínku, bloumala po oněch místech a to s možností neomezené návštěvy veškerého zahradního prostranství, schovávajíc se za domy rušné Hyblovi ulice. Avšak za této situace, zřejmě nikterak nerušena okolními vlivy, bez jediného jejího povšimnuti o tom, kolik ruchu je přítomno za ploty těchto kouzelných míst, narazila na něco neobvyklého! Zajímavého! Přitažlivějšího než doposud v těchto končinách viděla. V tu chvíli jakoby její mysl pozastavila!Opravdu vidí něco tak Skvělého?! Každopádně.... Mocinky moc jí to muselo zaujmout! A to víc než kdejaká, doposud pro ni poznaná, přírodnina!Dle nastíněné  situace skrze mou osobu, mohu posoudit, ač okem laika, ale letitého držitele již několikáté kočky domácí a křížence, že si musela pomyslet zřejmě asi něco takového:,,Ouvej, to je mi ale nadělení! Co je to za květinu? Nějaká novinka? Asi ano.Beru domů, vychovatelům! Pro radost z lásky! ”Vzala věc do úst a už si cupitala s těžkou vahou v tlamičce k vchodovým dveřím do domu. Věř či ne, její čin, i když až následně pochopíš proč, byl by posouzen dle ústavy a parlamentu ČR jako trestuhodný, a to ze strany poškozeného. Avšak vskutku její záměry byly čisté a podníceny touhou nás obdarovat.Ovšem, i bez vykonání trestu na nezbednici, si svoje odčinila. Raději bych použila hovorový výraz - odmakala.  

Aby vizi která je výsledkem  Esti plánu, dotáhla až do konce, musela vynaložit obrovské úsilí a plno rozhodnutí, pro ni neznámých! Nejenom že zvládne pokaždé atypičnost situace, vynaloží velkou vůli a potenciál bystrého úsudku, nenechá se zlákat negováním ale i  nadále stále věří! Věří, že to dá! Proto si stojí tak neoblomně a jde si za svým velkým cílem. Překonává překážky, s darem “šplhá” po (dle reálného úsudku rodičů a mého pohledu laika) nepočítatelném množství schodů, které jsou koncem až v druhém patře.Plna strastí přenašející přes schody ale i místo, které jakoby ještě bylo tak daleko, ale fakt daleko, od místa jen vyhlížejícího na práh našeho bytu.....

A najednou....

Kde se vzal, tu se vzal - na koberci v obývací místnosti, (přesněji řečeno v místech zřejmě považován Esťou, za část obýváku, které je svou účelností neschopno jiného využití, než  -  právě -  „kočičího odkládání dárků“) 

"OBROVSKÝ" PLYŠOVÝ MEDVĚD!!!!

 Ano a skutečně nás obdarovala zcela odlišným typem daru, než na který jsme doposud byli zvyklý. Hned na pohled byl zcela jiný. Lišil se nejenom svým prapůvodem ale i velikostí, tvarem a vlastně... ve zkratce řečeno, vším, co bylo námi doposud považováno jako DAR OD PANÍ ESTAFANIE.

PODSTATA a DŮSLEDKY MÉ REALITY

V ochraně před hrozbou z vnější bolesti, 
však já sama jsem se stala tou největší, 
a strach z nechtěného, byl pro mě předzvěstí

Ten, 
jehož podstata utvrzuje v zármutku šíleného,
znajíc boha ale výstupem syn

Sdělujíc zprávu úsudku svého:

,,Karma je tvrdá ale já tvrdší, dostaneš co je libo, to vše já smím.“

 Peklo je jen službou takové donášky.
 Ďábel tak dal mi, složitější verzi mě, ale 
i pocit ,,Já žiji!”-

 nalezla vůli - překonávat překážky

T. M.

Instagram

Facebook

Že by víly?

....vášní téměř celá v plamenech, oddána slovům,
které mě dokáží až samou horlivostí skoro nadzvedat ze židle, 🤟🏽
věty o několika souvětí,
vyprávějíc o mém pochopení
a přijetí některých etických principů vůči planetě Zemi,
které jsem i v naši složitější společnosti, přijala za své a tak se dle nich se snažila jednat

Tak během tohoto řečnického výkonu
o společně vzájemném vztahu nás všech se Zemí,
se ke mě dostalo tak důrazné prosby některou ze zřejmě vodních a přírodních bytostí.
Které jsou ale pro běžné oko neviditelné,
protože svou frekvencí přebývají ve vyšších vibracích než naše fyzično.

Že by víly? Dryády?

Teď už mohu říci, ano, byli to oni.....
Ti strážci, držící své ochranné křídlo nad kouzlem přírody a pravdou vodních toků.

O čem jsem tedy mluvila? Přesněji řečeno, co jsem kamarádce - Kačce říkala?

Toto téma souviselo s mým pochopením v oblasti právě našeho (lidí) nerozváženého jednání, které vede k podivuhodnému konání vůči přírodě a k řešení problematiky životního prostředí.

Vidím to tak, že naše vykořisťovatelské sklony kterými trpíme, máme tendenci přírodu ničit natolik, že i my samy se stáváme oběti této hry.

Ubližujeme, tudíž nám je i v konečném výsledku ubližováno.
Dejme tomu - můžeme si takovou zpětnou vazbu nazvat KARMA.
Vždy zde působí dvě síly - vůle a následek.
To je v pravém slova smyslu znamená
"něco, za něco"
"konej dobro, dostaneš dobro"
"konej zlo (ber svobodu), dostaneš zlo"

Jak na tom je naše společnost, dle mého pojednání s přírodními duchy, právě teď?
Po položení této otázky, vzápětí reagovali přírodní duchové:
*,,V tuto chvíli nemáte potřebu přirozenosti, ale překypujete něčím, co by se dalo popsat jako neukojitelný chtíč po touze vlastnit vše, co je pro vás "zbytečné" - zvykáte si tak tzv. na nadbytek. Který vychází z touhy vlastnit a mít.

Jednáte, jako byste byli roboti, kteří mají neukojitelnou snahu brát natolik, že je narušena vzájemná rovnováha mezi lidmi planetou a námi.

A takové pro vás nepřirozené jednání skutečně není vskutku v souladu s tím, co jsem bylo na začátku nazváno jako
"etické principy k planetě Zemi."

Snažím se proto takové důsledky eliminovat skrze svůj běžný život. Aniž bychom si takovým konáním brala či narušovala, mnou vztyčené hranice pohodlnosti.

,,Ber si z matky Země jen skutečně tolik, kolik POTŘEBUJEŠ.

Zamysli se, jaký je rozdíl mezi tvou touhou vlastnit a potřebou mít?"

 Souhlasím a dle mého názoru, si myslím, že nejenom my češi, slováci máme konat a jednat pouze ve vzájemně prospěšném vztahu mezi lidmi a Zemí. Brát si skutečně jen to a tolik, kolik je naší potřebou.Nebo se alespoň umět částečně uskromnit a slevit ze svých nadmíru chtěných přání.

Bytosti země pokračovali ve vypravování:
,,Cítíme, že jste v neustálé opozici vůči nám a planetě.
Ve vaší civilizaci příčinou takového prazvláštního postoje, který je opakem toho, kdo tu jste,
je právě ta ona, již zmiňovaná, vámi neukojitelná touha po "něčem", co chcete vlastnit.
Neukojitelnost je jinými slovy "potřeba nadbytečného hromadění".
A to ve SVŮJ prospěch, na úkor SEBE samého."

Příroda sdělující svá tajemství:
,,Frází "chci" se stáváte přesně těmi, kteří stojí na opačné straně barikády, než tam, kde v pravém zájmu společně v souladu býváme.
Takové chtíčem poháněné nemoudré úsudky, které se stávají skutky, jsou pro nás,
nejenom víly, něco tak bolestivého, co by se v konečném důsledku, dalo pro lepší
představu přírodními duchy cítěného utrpení,
popsat jako VYKOŘISŤOVÁNÍ.

*Text označený kurzívou:,,Obsahuje zprávy od přírodních bytostí/víl/bytostí přírody skrze T.M.“

Láska k sobě zotaví matku Zemi

Lidé, vidíme vás jako bytosti činorodé. Vůlí překypující k vraždám druhu i nezvyklého.
Rok za krokem, krok za utrpením -
tak na druhých čiň za peníze, sobě si pro ochotu svou, pomocníka zavolej.
To jest příčina strachu, kdy raději na nohou boty s asfaltovou podrážkou máte,
faleš do půdy vlastní bosým předkům, bolest zadupáváte.
V oblecích stejného kroje, řady tak neviditelných, v důsledku zrádné moci, politici, jej k výsledkům pohánějí.
Život, kde byla jako přirozenost, díky pravidelným srážkám prostředí, po nich zůstali jen vyschlé hory, písek a skály, zavlažujíc paty pohoří, leda tak vyschlé bory.
T.M.


Vzápětí po sepsání textu - Láska k sobě zotaví matku Zemi - tématicky stejně reagovala příroda:
,,Stáváte se tak opakem sebe samých - stojíte přímo čelem ke všemu, co je pro vás přirozeností.
Jste jakoby na jiném místě, než je skutečná příroda a s ní i opravdový život.
Nejste pro svá rozhodnutí, ve prospěch agresivní síly, její součástí."

Rada ode mě a jak na ní

Můžete se zkusit učit novému postoji a jít ruku v ruce se vzájemnou prospěšností a tak pochopit souznění s přírodou, protože právě tou chceme být.

...kdy nám můžou víly pomoci?

,,Třeba ten nový postoj už může spočívat v žádosti o pomoc či jinou připomoc k nějaké nezbedné akcičce.

Když si nebudeš vědět rady s úklidem, s činnostmi týkajících se kolem práce s živým prostředím, zvířaty,atd,. můžete se obrátit se svou prosbou na malé "radílky" - víly, skřítky,...."


,,A věř tomu či ne, to je týmová práce!"

Nemusíte být kde jaký aktivista, extrémista nebo bůh ví jaký ochranář či záchranář, jen to prostě vidět z jiného úhlu pohledu, než na který jsme běžně zvyklý.

Stačí prostě jen být Člověkem a usmívat se
,,No, a nastavit si to svoje."

,,Hodně štěstí" 

T. M.




ŠATY Machač fashion




Foto David Brzek

Instagram

Facebook

MACHAČ - fashion film & collection SECRET GARDEN

Fashion video ke kolekci z brokátů Secret garden.

VIDEO | Adam Janoušek, Klára Odehnalová MODEL | Veronika Demelová, Teresia Machačová, Markéta Pásková, Kateřina Rybková, Valerie Cechová, Kristina Dvořáková

Anna Machačová

for MACHAČ fashion

Machač fashion instagram

Machač fashion facebook

MACHAČ fashion show | SECRET GARDEN | part I.

Toto místo

 společně s MACHAČ (fashion),
balerínami, vážnou hudbou a vším,
co bylo zrovna v danou chvíli přítomné,
se tak stalo
skutečným odrazem
 vnitřního světa rodiny Machač
 v reálné podobě

Jedná se o módní show pořádanou Oděvy Machačovi, s kamenným obchodem na adrese Česká Třebová, Hýblova 71

Jednou, už pěkně dávno, jsem zde prezentovala námi prvně konanou fashion show,
která byla předzvěstí, něčeho mnohem, ale mnohem většího.

I když už s pohledem oka zkušenějšího, musím říci, že celkové pojetí této začáteční přehlídky, je jinčí, než s čím bychom se spokojili nyní. 
Ale i tak člověk na ní bude vzpomínat jako na počátek něčeho nového.

Chtě, nechtě. 
Tak či onak.
Někde jsme začít museli.....

Ovšem.... stalo se, co se stalo

Od té doby uteklo mnoho času. Tu a tam se něco proměnilo, vyměnilo, změnilo
a také se ledacos událo. 

A to opravdu v mnohém. 
Nejenom v těch věcech, které jsou znatelné na první pohled. 
Ale i v té "vnitřní struktuře" nejenom Machač fashion.
O těch - které nejsou na pouhým okem znatelné, si povyprávíme ale jindy, teď si raději řekneme o 
takových těch změnách "vnějších".
Ty které jsou dobře viditelné. A to jsou takové, které jsou s sebou nesou změny např. v 

počtu lidí, v celkové i v jednotlivé prezentaci kolekcí, v místě konání, v celkovém pojmutí přehlídky,....

Místo bylo již druhým ročníkem stejné a to v Litomyšli na Zámeckém návrší. 
Ovšem rozdíl byl takový, že tentokrát jsme módní show tématicky ladili 
a to v duchu Tajemné zahrady. 

Dle svého názoru a celistvého pohledu na tento večer, vyjma toho, 
že šlo o prezentaci módy z našeho nevšedního pohledu, 
se nám snad si to mohu dovolit říci, 
povedlo do těch pár společně strávených hodin, 
vsoukat takové ''věci",
 které svým pojetím, dokázali z večera udělat - "takový ten trochu jiný" kulturní zážitek.

K tématu tajemné zahrady...

Chtěli jsme, aby pojetí secret garden bylo skutečně celistvé a tzv. "tomu nic nechybělo".A tak jsme přihodili pár netradičních prvků, které nejsou na klasické fashion show běžné.

Aby se vyplnila mezera mezi jednotlivými prezentacemi oblečení- čas, kdy se modelky převlékají do následující  kolekce, jsme tyto  chvilky "zaplácli" netradičně. Ale tématicky.A to časově nenáročnými prvky, které se hodí k celému konceptu akce.

Aby se tedy vyplnil tento čas, přednesla pianistka společně s doprovodem houslistky několik skladeb vážné hudby.
Ale co byly opravdu (pro mě) až zážitky dech beroucí, tak to balet představený třemi baletky z baletní školy v Hradci Králové a to ve čtyřech sestavách.

První tanec a ztvárnění secret garden v našem pojetí, bylo skutečným odrazem všeho, co odráží můj vnitřní svět.

(Tj. kombinace všeho co se v danou skutečnost dělo. 
Tzn. Nejen souhru prostředí s vášní tance baletky ale i hudbu doprovázející její pohyby. Hudbu tématicky sladěnou s místem, kde jsme se tento večer všichni sešli. 
Hudbu Rezonující se zámkem v Litomyšli - kde se narodil právě onen muž, jehož nejznámější skladba nese jméno po naší nejznamější řece - Vltavě. Která je mému srdci velice blízká.)

.... a tak se pro mě tato chvíle stala velice hlubokým zážitkem. Srdcovou záležitostí.

pianistka s doprovodem houslistky

Výzdoba

Nechali jsme se inspirovat snovým prostředím tajemné zahrady.
Tuto naší ideu, jak má takové secret garden prostředí asi tak vypadat, dokázala do reálné podoby přenést Hana Fialová.(LILA.flowers)
Jejímu úsilí umělecké dílo uskutečnit, podlehlo mnohé z porostů  přírodních.
Za své vzaly živé stromy, květy, mechy, a mnoho dalšího... 
A v takové tajemné zahradě chtě, nechtě, nikdy nemůže chybět ani nábytek, který díky svému stáří může mnohým z nás, připomínat rozpadající se zámeček s interiéry pohlcené již silou přírody  někde v hloubi čarovného lesa.

Podrobněji o jednotlivých tématech 
 související s Machač fashion show Secret garden, 
budu přidávat postupně.

Prozatím můžete sledovat Machač fashion na 

instagramu

či

facebooku

Foto
Lukkë Røøfersson


Flóra Secret garden Hana FialováLILA.flowers

T. M.

My všichni jsme viníkem

My všichni jsme viníkem

Ne on, ona či on nebo já

Ale ty jako já

My

My všichni
Každý z nás se provinil

Jak na sobě, tak druhých

Vědomě či nevědomě
Pouze následováním své cesty

Všichni jsme tím
 Kdo za to může

T. M.


Instagram


Foto Alice Skřivanová

Jak táta Luboš svolával komunisty

Jak táta Luboš svolával komunisty

Jako malá jsem byla hodně svého názoru si prosazující dítě, které vzdorovalo povětšině rozhodnutí rodičů.

Po zjišťujícím rozhovoru s mámou, s cílenými otázkami na to, jaké jsem byla dítě, mi hned u první odpovědi bylo jasné, že jsem byla “TO VYHROCENÉ”, které nikdo nechtěl hlídat.

V podstatě dle dnešních tabulek na všechny děti, bych na sto pro měla papír na hlavu. Ovšem nejsem si zcela jista, co nejrůznějšího by v něm stalo a kolika  definicemi a slovními lékařskými obraty by byla popsána má dětská paličatost, prodchnuta touhou po dobrodružství, přikořeněna krapítkem lásky k neustálému pohybu a nadmíru používání svého hlasového ústrojí. A to především v takovém projevu, který byl pro jiné méně než běžným.

V kostce: hyperaktivní děcko, závislé na každém kroku své mámy, prosazující si za každou cenu svůj názor

Jak tomu tak u mě bývalo. Nechtěla jsem poslouchat to, co mi rodiče řekli jako příkaz.

Především jsem nesnášela usínání! Plnění povinností které spánku předcházel,  mě na tomhle denodenním rituálku zas tak nevytáčelo, ale co mě vyloženě ŠTVALO, byl fakt, Že JÁ jediná byla ta, co si MUSELA jít hajnout na matraci (jako malá jsem já ani rodiče neměli postel) a jakože jít spat! Usínat! Válet se, čekat na něco, co nevím, kdy přijde a u toho nevykonávat žádnou činnost - to opravdu byla frustrující skutečnost pro mé dětské období. To ano! Ale.... to! To nejhorší! Byla skutečnost, že JÁ jediná byla ta, co tohle všechno  musí snášet. Jen já! Ani máma. Ani táta. Jen jáááááá!!!

To mě nadzvihalo!!!! A vyvztekávalo do nepříčetnosti!

Absolutně jsem nemohla snést věci a rituály, které ke spánku nejenom dospělého ale i povětšinou dítěte patří.

Takové věci ve mě vyvolávaly až agresy a touhu někoho umlátit!!!!

Především to bylo, když se zhaslo a byla tma! - tzn. když někdo svým jasným činem, tedy pouhým zmáčknutím vypínače, dal jasně najevo to, že je čas odpovídající spánku a tak k tomu upřizpůsobil i prostředí.

No to byl pro mě konec!!!! Já hypala a kopala snad do všeho, co bylo v nejbližším kontaktu se mnou! Mohla jsem se s toho zcvoknout!!!!!

A druhou věcí, vyvolávající ve mě stejnou NAŠTVANOST jako u tmy. Bylo zpívání ukolébavky!!!!!!

,,No to se snad ZBLÁZNILA???!!!” Mi jako první naběhlo v myšlenkách, když mě jako malé mamka zazpívala pár prvních slov z dětské konejšivé, hladivé lidové písně - “Černé oči”.

S navazujícím pocitem trapnosti za to, že máma zpívá takovou písničku!

“Ta melodie!!!!!!!!!” Drala mi kosti!

Stačila jedna tónina, pár slov a..... Zas ten stejnej amok! Agrese! Kopání! S cílem dát mámě za vyučenou a důrazně ji přiučit tomu, aby dál, nikdy, ale nikdy už tuhle trapárnu nevypustila z úst!

A přesně tohle moje chování bylo spouštěčem něčeho, co je reálným jádrem, skutečnou podstatou a hlavním důvodem toho, proč tato historka bude sepsána a mnou archivována....

Jako u každé běžně fungující rodiny s dvouma rodiči, byl táta ten, kdo byl pro mě TA hlavní autorita. Ten od koho jsem vždy dostala TU výstrahu k tomu, že už “se něco děje!” A že i muže být zle, pokud budu takto pokračovat. 

U nás se tomu dělo tak, že ve výše popsaných událostí mého “zlobení”, taťka používal zastrašující prvky! 

To přesně v krocích znamená,  že ukončil právě provádějící činnost, zrychlil krok směřovány svou chůzi tam, kde jsem se zrovna nacházela, se zvýšenou rychlosti jeho chůze šla v ruku v ruce i zvýšená hlasitost dopadu jeho chodidla na podlahu. To pro mě i v pozdějším věku bylo jasným, pro mě skličujícím znamením NAŠTVANOSTI otce a toho, že už po mě jde! Ale ještě ho stále nevidím. Dupot jak z koňského spřežení! 
Vycházející jakoby z ničeho, co bych z místa, v něm já se právě nacházející, byla schopna spatřit.

Ovšem... nejenom dupot ale i táta se během okamžiku dostavil do místa jeho určení -

- ke mě! 

Tu  kde se vzala, tu se vzala

z jeho pořvávajících úst, v basových tónech, 

ta nechvalně známá fráze: 

,,Ještě jednou Terezo a zavolám KOMUNISTY!”

A věděla jsem! Že je zle!

 Protože když táta už na mě chtěl volat komunisty,

 bylo ouvej! 

.....i když jako malé dítě jsem neměla tušení, co si pod pojmem “komunista” mám přesně představit. Ale byl pro mě činitelem k tomu, propustit uzdy své fantazie, ohraničující její rozměry ty fakta, která otcem byla přesně o nich dána. 
Tedy že to jsou “ti - oni - někdo”, kdo běžné chodí strašit děti, které zlobí a neposlouchají své rodiče.

Ale vězte, i když jsem věděla, že je zle, že taťka už, už bude volat ty komunisty, byli pro mě právě ony bubáci, spouštěčem pocitu hrdosti, víry ve vlastní vychytralé schopnosti a znalosti své "jedinečnosti" - tedy prvku který mě svou typičností odlišoval od druhých děti - a to vše  na vědomě úrovni. 

HAhaha, asi komunisti

Je tomu tak proto, že jsem vždy věděla, že kdyby náhodou  fakt na mě přišli, tak hned z prvu, co mě spatří se strašně leknou - budou zmatení a pocítí pocit nejistoty- že něco není v pořádku a podle jejich plánu, protože dle mého jasného úsudku, každý komunista, co si přišel vyzvednout zlobivou holku, byla jeho typ! 
A to je děvče s klíčovým atributem, pojící všechny takové holčičky -  dlouhé blonďaté lokny a kadeře sepnuté vzadu na hlavě červenou velkou mašlí. 

,,Přesně tak holčičky vypadaly. Toho byli znalí všichni komunisti, co chodí na děti.” Říkala mi moje hlava. A to zřejmě takto komunisty škatulkující do jednoho pohledu na děvčata jen proto, že mým názorem a naučeným pohledem na to, jak mají všechny dívky vypadat, odpovídal právě jejich omezené představě na nás.

A já! Zrovna já! Tenhle “styl” - který byl  jádrem jejich očekávání i ode mě, jakožto od holčičky, až mě prvně uzří, byl narušen tím, že JÁ nejsem právě taková jak OČEKÁVAJÍ! 

Že JÁ! JÁ jsem jiná! 

A že už proto mám nad nimi z půli vyhráno. Protože kdo bude vyveden z míry, až se za mnou dostaví? Já nebo oni? Oni! 

Oni se přeci budou cítit trapně, nevědíc, jak se najednou chovat a co dělat. Já je do takového stavu nejistoty přeci dostanu a to jen tím, že prostě jsem taková, jaká jsem! Nevynaložím ani krapet úsilí k tomu, abych s nimi nebo proti nim, bojovala. Ani abych se obhajovala a kajícně se ze svých činu hájila. 

Jen tím, že jsem byla JINÁ a svá, jsem vždy věděla, i když už táta svolává ve výšinách svého hlasu veškerý existující komunisty, že si na mě nepřijdou. Vzápětí co mi vrazí do dveří, se stejnak zahalekají, otočí se na podpatku, táhnoucí zase odkud přišli! 

A JÁ! Já! Si budu zase moci , během “ tereziných procesu” se spánkem se pojících, úplně na klid, různorodým způsobem stavit proti tomuto rozhodnuti rodičů. Které mnou nezištně manipuluje.  Nikdo totiž nebude mnou, mými rozhodnutími a mou až nadmíru svobodomyslnou duší nikterak manipulovat! 

(Omlouvám se, že chybí čárky a háčky, ale psala jsem to na mobilu a nechce se mi to celé upravovat.
+ za případné chyby, )


Satira  T. M.